Kouření.

Samozřejmě, že kouření jde mimo tebe. Ty máš blog o módě ( a hlavně máš nejspíš život pohromadě.)  a na insta sdílíš svojí veganskou stravu a smoothie. V klidu. Vím o tom.

Od nekuřáků dostane kuřák jen dvě otáky. 1) Proč kouříš? Nevím, kurva, nikdo z nás neví, proč vlastně kouříme.   2) Proč jsi začala? Teď očekáváš nějakej srdcervoucí příběh o tom, jaký jsem měla deprese a život se mi hroutil, a nebo se těšíš na to "nevím"  a uděláš ze mě totální krávu. Okay.

 Proč začneš kouřit? 

 Prostě to zkusíš..

Může se stát, že na to  dostaneš chuť, když jsi totálně namol - i když jsi sebevětší nekuřák. A pak se to přesune i do toho střízlivýho života.
Nebo jsi s partou lidí.  A i když ti cigarety vůbec nechutnají, zkoušíš to dál. Protože najednou někam patříš, do malého nevinného kuřáckého gangu. Máš úžasný umělý kamarády a co je nejhlavnější - zabíjíš tím čas. Ale nepřijdeš si závislá, taky ani nejsi. Můžeš kdykoliv skončit. Vždyť ti to vlastně ani nechutná. Jen tím zabíjíš ten čas, jsi nezletilej puberťák, který v tom vidí hroznej vodvaz.
Někam zapadáš. Cigarety tě taky začnou uklidňovat. Nebo si to aspoň myslíš, když to všichni tvrdí.. takže tak začneš řešit svoje problémy. Všechno je super.  Kouřit je cool.

A postupem dění zjistíš, že ten cigaretovej čas zabíjí tebe. Najednou musíš kouřit o pauzách. Nebo si jen tak vyjdeš ven, na balkon a hned si zapálíš. Taky začneš vyhledávat kuřácký kavárny (v aktuálním případě všechno, co má terasu) Vlastně bádáš v jakýkoliv místnosti, jestli můžeš kouřit. . Přicházích taky o dost událostí jen kvůli tomu, že jsi byla na cígu.  Máš načuchlý oblečení, smrdí ti ruce, ale to ty necítíš. Tvůj čuch je na nule. Ale furt si nepřijdeš nějak závisle, protože přece nejsi. Můžeš kdykoliv přestat.

Pak to jsou dva roky, co sis poprvé koupila krabičku.Cože, už? To není možný, vždyť furt tvrdíš, že kouříš ani ne půl roku. Ze dvou let stanou tři, čtyři.. Můžeš přestat, ale nemůžeš přestat. Nechceš.
Není to směšný?

Jednou snad možná si všechno uvědomíš. Že to nemá smysl a přestaneš, ze dne na den. Třeba se jen překouříš jak svině a začne ti to lézt krkem.
A pak si jen budeš ťukat na hlavu, jak jsi všechno mohla snášet. To zbytečný ničení zdraví, ty zbytečný bolesti hlavy.. a doháje, co TY PRACHY.  Ty už ti nikdo nevrátí. 

I mně to došlo.